Já socan neumela cecky !
Dějství I - vietnamská tržnice - stánky plné pašovaného zboží, neprocleného, nezdaněného, s nezákonně nalepenými symboly značkových firem. Všichni ty obrázky známe.
Vietnamští stánkaři, a vtom zátah policie, celníků,obchodní inspekce, magistrátu, finanční policie a zběsilý útěk vietnamských majitelů. Když už je nějaký prodejce zadržen, odehrává se mezi ním a policií klasický a vždy stejný rozhovor.
Policie: "Máte na zboží doklad? Kde jste zboží vzal? Kdo vám zboží dodal?"
Vietnamec: "Já neumela cecky! Já nerozumela! Já není cecka!"
Policie zabaví několik náklaďáků zboží, sepíše protokol s výsledkem, který si dovedete představit, když neumela cecky a za dvě hodiny po zákroku policie je všechno zabavené zboží nahrazeno novým a jedeme dál, močálem černým, kolem bílých skal.
Dějství II - úřad vlády - kancelář předsedy vlády - přítomni: vrchní machr Vladimír, vedoucí spaloven miliard Bohuslav, šéf úřadu a sociálních věcí Zdeněk a profesionální a úspěšný rozeštvávač majitelů domů a jejich nájemníků Standa. Všichni se skloněnými hlavami, zaujatě studují tři před nimi ležící spisy - nálezy a rozhodnutí Ústavního soudu, ve kterých se říká, že regulace nájemného je nezákonná, protiústavní, asociální, amorální a porušuje lidská práva. Není myslitelné, aby vláda nutila vlastníky domů, soukromníky i obce, aby dotovali několika tisíci měsíčně privilegovanou skupinu lidí, která nespravedlivě využívá regulované ceny, na úkor jiné části obyvatel. Dále se ve spisech říká, že stát musí dodržovat zákonnost, princip ochrany vlastnictví, a že rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny, včetně vlády, poslanecké sněmovny i senátu.
Povedenému čtyřlístku vrchních machrů se při čtení začíná podivně měnit barva v obličeji:
"Ježíšmarjá jak se z toho dostaneme? Vždyť nás zavřou! Neřvi ježíšmarjá, nejsi žádnej Kalousek! Neblbněte, kdo by nás zavíral? Sami sebe přece nezavřeme a Ústavní soud? Strašáček pro děti a ne pro nás, protřelé soudruhy! Vždyť sami vidíte, co si z nálezů Ústavního soudu děláme! Oklamali jsme Evropskou unii, když jsme jim při vstupu tvrdili, že regulace nájemného byla na základě a vyhlášky Ústavního soudu zrušena! Ale tady Bohuslav tu vyhlášku nahradil věcně stejným výměrem a to jsme jim neřekli! To gerontologické panoptikum nemusí všechno vědět! A co vládní zmocněnec pro lidská práva? Neblbni, to je za prvé náš člověk a za druhé ten je dobrej akorát když dostane ňákej cikán pár facek, aby to s ním srovnal. Toho se bát nemusíme! Soudruzi nás už může spasit jenom zázrak!" zvolal plačtivě Standa.
A tak všichni, vědomi si svých zločinů, sklonili hlavy.
Ticho, které nastalo, bylo najednou přerušeno podivným úkazem. Z jejich hlav a ze stolu začala stoupat jemná mlha, která se točí, točí se točí, stále rychleji, houstne a dostává podobu lidské postavy. Již je zřetelně znát placatá čepice, a v tom, před zraky užaslých soudruhů, stojí sám veliký, zrzavý vynálezce bídy, co ho maj vycpanýho v Moskvě. "Dobře děláte soudruzi, že těm buržoustům nic nedarujete! Navíc je potřeba, abyste jim to, co mají, zase znovu sebrali! Já jsem to dokázal z hodiny na hodinu! Jak se na vás koukám vím, že vy to dokážete! Chci vám pomoci, a pro vás ten zázrak učiním!" Vynálezce bídy se začal rozpouštět, mlha začala řídnout a s obrovským sykotem mizela uprostřed stolu. Zkoprnělí soudruzi ze sociální demokracie se začínají opatrně kolem sebe rozhlížet, pomalu žloutnou, zmenšili se o půl metru, zčernali jim vlasy, oči šikmé a přirození mají poloviční. Dokonalá metamorfoza! Udiveně se prohlížejí a v tom ten úžasný zázrak pochopili! Obrovská úleva! Usmívající se předseda Vladimír vyhrkl: "Tak co říkáte soudruzi na ty nálezy a rozhodnutí Ústavního soudu, které nám nařizují zrušit regulaci nájemného?"
A jeden po druhém vyskakují a radostně křičí: "Já neumela cecky! Já není cecka! Já nerozumel! My nevidela cetla, neumíme cecka!"
Dlouho se radostné a roztomilé žvatlání ozývalo z budov Úřadu vlády. Jenže! Jedno naše české pořekadlo říká, že po posvícení bejvá sračka, a tak taky se změnou podoby soudruhů při zázraku, došlo zákonitě i ke změně jejich metabolismu.
Kalousek nekalousek, ježíšmarjá já se snad poseru!" vykřikl Zdeněk. "Proboha já to nestihnu!", a tak podle významu funkcí se po řadě každý z nich zmocní jednoho ze tří, na stole ležícich ústavních nálezů a rozhodnutí a vyběhnou z kanceláře. Háček je v tom, že spisy byly tři a soudruzi jsou čtyři, a tak se stalo, že se na Standu nedostalo. S pokřiveným a křečovitým výrazem v obličeji si Standa drží jednu ruku vzadu na kalhotách a jeho krásné světle šedé šaty (za peníze majitele domu, ve kterém za regulované nájemné bydlí - je jen obyčejný poslanec-chudák) se barví do hněda a mezi prsty mu protéká řídká, hnědá, lepkavá, páchnoucí hmota. S těsně sraženými koleny, kraťoučkými šouravými krůčky míří ke dveřím.
A tak slavně skončila odpovědná vládní debata o deregulaci nájemného, zcela v souladu s vytyčeným politickým programem sociální demokracie.
A co na to slušní lidé? Nic! Jedeme dál, močálem černým, kolem bílých skal.
Jan Sedlák
Muzikant a výtvarník
