Zákon tomu samozřejmě nebrání, ALE zároveň neříká, že se to má dělat takto. Obchodní zákoník požaduje "přiměřené vypořádání" a "spravedlivou cenu", ale vůbec nikde není řečeno co to znamená. Takže se vžijte do role soudce, který má rozhodnout, jestli je znalecký posudek férový. Zákon mu neposkytuje žádné vodítko, každá stokoruna na akcii znamená v důsledku třeba desítky milionů na celkovém vypořádání. Do toho přijde majoritář, který má v kapse stamiliony až miliardy, je velkým zaměstnavatelem, stojí za ním odbory, má v ruce posudek znalce s kulatým razítkem a prostřednictvím špičkového advokáta soudci předkládá jeden argument za druhým, že je vše v pořádku.
Ruku na srdce, jak byste jako takovýhle soudce rozhodli? Uvědomte si, že jako soudce máte právní vzdělání, ale ne ekonomické, nevíte jak funguje která metoda ocenění, jaké má výhody nebo nevýhody. Já opravdu nevím, jak může soudce ve sporu o výši vypořádání kvalifikovaně rozhodnout jinak, než že poslechne znalce, který je odborníkem v dané oblasti. A co když má dva znalce a každý tvrdí něco jiného? Má poslechnout třetího znalce, nebo udělat průměr?