S chutí jsem si dnes přečetlo zdejší debatičku, je to dost ze života. Ten popis srazu třídy, a hlavně příspěvek Bajaji o zhodnocování úspor známých a rodiny. Já také už nikdy !!!!!
Mám i jinou úsměvnou příhodičku : v prehistorických dobách toho našeho "kapitálového" trhu jsem mělo bezchybnej insider (to ještě nebyla KCP, takže to bylo košer, ne???). Dotyčnej mi svěřil část peněz s výstrahou TOP SECRET, zaranžuj to. Mně se to fakt líbilo, takže mi přišlo škoda nalejt do toho jen milion. Na doporučení kamarádů jsem se ocitlo u úplně cizích lidí, kteří mne viděli poprvé v životě a mělo jsem je přesvědčit, aby mi svěřili své chechtáčky. Byly to úplně super rozhovory: I=investor, S=strašidýlko
I : Co budete kupovat? S :To vám fakt nemůžu říct, je to velmi choulostivé.
I : To budete kupovat Vy? S : Ne já ne, bude to na někom zaparkované, ale nemůžu Vám říct na kom, žádné cesty nesmí vést ke mně a už vůbec k poskytovali informace.
I : Na jak je to dlouho? S : To já v tuto chvíli vůbec nevím. Asi na půl roku, ale počítejte raději spíš na rok.
I : Jak si to představujete? S : No, podepíšu Vám směnku.
Zpětně nechápu, co těch pět lidí napadlo, že mi své miliony svěřili. Když jsem se asi za 8 měsíců hlásilo u nich v kanceláři, pokládalo na desky stolů balíčky bankovek a rozdělilo jim asi 3 miliony podílu na zisku, měli huby od ucha k uchu. Naprosto je však konsternovalo, že zisk je po časovém testu a nedaní je ani oni, ani parkoviště.
Jóóó, to jsem bylo ještě mladé a hrr hrr do světa, dnes bych už na to odvahu nemělo...