Vážený pane skorokolego,
dovoluji si odpovědět na Váš příspěvek k tématu veleváženého a chytrého MUDr-lanta Hnízdila a dovolím si současně zpolemizovat jak s Vámi, tak i s ním, neb zabít dvě mouchy jednou ranou je přesně to, co zefektivňuje práci co do výsledků, i ekonomicky, a jak známo, čas je veličina směnitelná ale pouze jednosměrově.
Předně děkuji za příměr k zásadní neprospěšnosti takového počínání, což je opravdu zásadním důvodem, proč se nedaří zvrátit onen neblahý stav. Vědecké poznatky a inteligentní chování totiž nelze vyžadovat u jisté části veřejnosti, která prostě není sto pochopit, že jedinou cestou je používat mozek a veškeré možnosti soudobých poznatků vědy a výzkumu v oblasti zdravotnictví, hygieny a epidemiologie. Žel, k tomuto poznání ještě zatím nedošli ani někteří politici, tvoříci rozhodovací a i nátlakovou většinu. Úsloví o cestě do pekel, dlážděné dobrými přecevzetími, jistě znáte.
Autoru článku bych chtěl naopak poděkovat za zajímavou sondu do obecné pychologie, psychologie davu ( či chcete-li mas ), a taktéž zajímavý exkurs k umění vládnout. Zde nebudu vzpomínat obdobné úlohy Marie Antoinetty, a jiných filipik, ale omezím se na krásné popsání jednotlivého případu onoho trička s nápisem proti šíření infekce. Zde, ač je to k nevíře, internista odhalil pravou postatu problému, kdy je zcela zásadní přístup jednotnosti opatření, razantnosti opatření, minima vyjímek, jednoduchosti plnění i vymahatelnosti a kontroly. Všichni bychom měli být v jednom tričku, jinak se budeme dále oblékat do pytlů. V tom onen matematický model neselhal.
V každém případě však, pod dojmem, prokázaným i v nejtěžších chvílích v nejtěžších časech tohoto státu, bych chtěl uvést i můj názor : "Dobrá mysl je polovina zdraví. A pokud onen článek byl pokusem o užití psychické pohody, vyjadřované přerývavými výraznýmií pohyby bránice za současného používání výdechů plic a hlasivek k vyluzování zvuků citoslovců veselosti, byl by zajímavým osvěžením současné situace, i podporou zdraví."
K uvedenému stavu však mám, spolu s již zemřelým panem profesorem Ivanem Svitákem, příměr o případu hořícího cirkusu a snaze klauna volat po záchraně. Inu, tato dramaturgie je podobná, a má své protagonisty, identickou povahu. Jen se mi zdá, že již delší dobu těch klaunů je více, než třeba a že se někteří z nich již dávno přesunuli do jiné kategorie. Tam nezodpovídají za nic.
Ale jak článek, tak příspěvek, mne jistojistě pobavil. Škoda, že v dosti nepřiměřené situaci. Obecná zásada, kdy se dějiny vrací a to vždy v trochu posunuté kvalitě je obecně aktérům také známa.
Pánové, hoří nám cirkus. A bylo to ohlášeno již rok zpět.