Jednotlivec je vlastně "zvířetem, které se dá hacknout", nemá dle empirického poznání svobodnou vůli nebo jen trochu...., současně se jednotlivec v experimentech chová jako dav, ale současně se jednotlivec nemá zabývat myšlenkami na dav, ale má si žít ve své bublině.
Na druhé straně je faktem, že v logické a racionální a empirické argumentaci bych s Hararim určitě prohrála, na druhé straně si nemyslím, že život a člověk se dá popsat jen jednorozměrným parametrem:) že je na životě i člověku něco více směrem k transcendentálnímu a tajemnému.
Zajímavý příspěvek: https://www.theguardian.com/books/2018/sep/14/yuval-noah-harari-the-new-threat-to-liberal-democracy?fbclid=IwAR3YJXO6G91Ibj9PKKYNsFInlYqdmXprX9CSn-gdfrW_W152TmgXkxfP1aI
